Black Books

Série 1, Epizoda 1, „Cooking the Books/Jak napálit berňák“

 

 

V knihkupectví

            Bernard telefonuje, vyruší ho  jeden zákazník s prosbou

BERNARD:   Já nevím Nicku. Ty jsi účetní.

ZÁKAZNÍK:             Tyhle knihy...

BERNARD:   Ano, já vím.

ZÁKAZNÍK:             Haló?

BERNARD:   Možná, přesně nevím.

ZÁKAZNÍK:             Haló, promiňte!

ZÁKAZNÍK:             Promiňte... zajímalo by mě...

BERNARD:   Už se to nebude opakovat. Slibuju. "TELEFONUJI" Účty jsou v pořádku. OK. Uvidíme se za hodinu. OK. Ahoj. Ano??!!

ZÁKAZNÍK:             Tyhle knihy. Kolik?

BERNARD:   Hm?

ZÁKAZNÍK:             Ty knihy vázané v kůži.

BERNARD:   Aha, Dickens. Kolekce Charlese Dickense.

ZÁKAZNÍK:             Je to pravá kůže?

BERNARD:   Je to pravý Dickens.

ZÁKAZNÍK:             Musím vědět jestli se jedná o kůži, chci aby se hodily k mé pohovce. Všechno v mém domě je pravé. Dám vám za ně 200.

BERNARD:   200 čeho?

ZÁKAZNÍK:             200 liber.

BERNARD:   Jsou ty libry kožené?

ZÁKAZNÍK:             Ne.

BERNARD:   Promiňte, ale chci aby se hodily k  mé peněžence. Další.

            Do obchodu vlítne Manny

MANNY:       Dobrý!

BERNARD:   Dobrý.

MANNY:       Máte "Malou relaxační knihu"? Potřebuju ji! Máte? Přijdu pozdě do práce. Eh, relaxační... Malou knihu.

BERNARD:   Er... tohle?

MANNY:       Ne, ne, ta je... ta je příliš velká. Malou, malou...

BERNARD:   Tuhle?

MANNY:       Ne! Ne, relaxační. "Malou relaxační knihu".

BERNARD:   Er... tuhle?

MANNY:       Ano! To je ona! Peníze...

BERNARD:   Dáte mi 2,50.

MANNY:       2,50... Mohl bych....

BERNARD:   Dám vám na to tašku.

MANNY:       Ne, ne... nepotřebuju tašku. Jen tu knihu.

BERNARD:   Vytisknu vám účtenku

MANNY:       Ne, ne... nepotřebuju ji. V pohodě.

BERNARD:   Je to rozbité, vypíšu Vám to. Ma-lááááá

MANNY:       Udělám to! Klid...2,50. Díky! Er... ehm... er... "uvolni se jednou za čas, jsi lilie plující jantarovou řekou." Ach.... Promiňte. Nenávidím svou práci.

BERNARD:   Podivín. Takže, zavíráme! Všichni odejděte! Je čas jít domů! Pohyb!

ZÁKAZNÍK:             Vždyť je teprve čtvrt na tři??

BERNARD:   Ano, ale je to můj obchod! No tak, jděte domů! Nashle!

ZÁKAZNICE: To není moc fér.

BERNARD:   Není to vůbec fér. Zmizte!

ZÁKAZNÍK:             Očekával bych lepší služby...

BERNARD:   Očekávejte je venku. Odejděte! Nashle! No tak, mrháte mým časem parchanti! Zpátky do ulic! Nashle, nashle! Nashledanou! Děkujeme! Nashle, nashle! Zpátky do reality. Díky!

 

 

Franin krámek

            Bernard chce pohlídat obchod, jde  se zeptat Fran

FRAN:            Bernarde, nechceš tohle? Kup to.

BERNARD:   Co je to?

FRAN:            To je...věc.

BERNARD:   Opravdu?

FRAN:            Ano.

BERNARD:   A k čemu to je?

FRAN:            Teď je to "in".

BERNARD:   Ty to nevíš, že?

FRAN:            Teď je to moderní.

BERNARD:   Pohlídáš mi půl hodiny obchod? Musím se setkat s účetním.

FRAN:            Nechceš si sehnat pomocníka, abych to pořád nemusela dělat já? OK, ale musíš pohlídat ten můj pozítří.

OK.                 Proč?

FRAN:            Znáš julii?

BERNARD:   Jo

FRAN:            Bude mít dítě a požádala mě abych byla u porodu.

BERNARD:   Co? Bude tam spousta krve a křiku...

FRAN:                       Ne, ne ...budu opilá. Popravdě, ona bude na drogách, Já budu opilá... bude to... jako za starých časů.

BERNARD:   OK, bav se. ahoj.

FRAN:            Haló? (k lesklé kouli) Proč prodávám tolik krámů... (sama pro sebe)

 

 

V kanceláři účetního Nicka

            Bernard přišel na konzultaci ohledně účtů

NICK:            Tak, ukaž mi ten svůj nový systém, Bernarde.

BERNARD:   Tohle je březen... až do ...ehm...oobely-boo.... tohle je... takový mix.... a-a-a zbytek to jsou ...er... ty další.

NICK:            Další co? Další týdny s dřívějším datem, co?

BERNARD:   Ne. Další... doby. Takže tohle je tenhle týden, čili velmi nedávno, a všechny ostatní doby.

NICK:            Musíš mi pomoct Bernarde. Co zahrnují "všechny ostatní doby"?

BERNARD:   Nevím Nicku! Nejsem... „úžasná žena.“

NICK:            Tenhle nový systém je velmi podobný tomu starému, nemám pravdu?

BERNARD:   Je to propracovanější. Řekl bych, že je skoro úplně stejný, kromě ... ne! Je úplně stejný! Trochu jsem ti do telefonu lhal Nicku. Lhal jsem.

NICK:            Dobře , potřebuju... slyšel‘s to???

BERNARD:   Co? Co?

NICK:            Ale nic. Máš štěstí, že jsem tak přizpůsobivý. Protože jiný účetní by mohl... (zvoní telefon) Haló? Ano, Jane. Dobře. OK, ano... Teď se musím vytratit.

BERNARD:   Cože, teď?

NICK:            Jo, uvidíme se, OK? Měj se.

 

            Nick vyskočí oknem na požární schodiště, do kanceláře se vřítí tucet policistů a utíkají za ním

POLICISTA: Vždycky je o krok před námi. "Kočka opustila košík! Kočka opustila košík!"

 

 

 V kanceláři Mannyho práce

            Manny předstírá že pracuje, pije ale jen polévku s Extra-kousky

MANNY:       Ano. jistě, spěchá to... Pracuju na tom. Už brzo to bude hotové. Nejlepší bude, když.... OK

ŠÉF:                Ty.... Manny... Co to jíš? Polévku?

MANNY:       Ano. s Extra-kousky.

ŠÉF:                Co v ní je?

MANNY:       Kousky. Mohu pro vás něco udělat? Mám Gleasonovy účty poslal bych mu je....ale měl jsem.... spoustu problémů...  s ucpávačem.... rozpínačem, a taky... něco je se zástrčkou.

ŠÉF:                Hele, přizpůsob se nebo zmiz, jasné?

            Manny legračně předvede šéfa, ale ten se otočí a uvidí to

MANNY:       Eh? Ahoj... jo. jo, nadháním tady, eh účty. OK.

            Manny čte z Malé relaxační knihy

MANNY:       "Představ si oceán." Oh, klidný oceán, fajn.

ŠÉF:                Potřebujeme páteční faktury,

MANNY:       OK. Už jdu.

Nevědomky shodí Malou relaxační knihu ze stolu do polévky, kterou má ukrytou v šuplíku

ŠÉF:                Co se děje?

MANNY:       To je moje "Malá relaxační kniha" spolkl jsem svou relaxační knihu.

 

 

V knihkupectví

            Mannyho odvezla sanitka do nemocnice, Fran hlídá Bernardovi obchod, ukazuje zákaznici lesklou kouli, o které ale ví jen to, že neví na co je

FRAN:            Je to nějaký druh... lesklé koule??

            Do obchodu přiběhne Bernard

FRAN:            Bernarde! Zavíráme dřív? Jak to šlo?

BERNARD:   Účetní Nick... Účetní Nick... Je to uprchlík! Nebudu se těmi účty zabývat!

FRAN:            Proč?

BERNARD:   Protože si je můžeš strčit někam!

FRAN:            Bernarde. Musíš si to vyřešit sám. Je to jednoduché.

BERNARD:   Jo, dám tomu volný průběh... Určitě bych se tím nějak prokousal.

 

           

Později večer

BERNARD:   Cože?! Co to má znamenat???!!! Cože???!!! "Pokud bydlíte v městském bytě u řeky, ale nejste slepý..." Cože???!!! "Rodné příjmení vaší matky?" "Jaké je její křestní jméno?" Já jí říkal mami! Máma - tak to bude. Pravděpodobně zemřela. "Přesáhly vaše výdaje za první polovinu roku váš odhad za čtvrtletí?"

            Bernard odešel do pokoje

BERNARD:   Tak, spároval jsem všechny ponožky. Zpátky k účtům. OK. Přesáhly vaše výdaje za první polovinu roku váš odhad za čtvrtletí?

            Volá matce

BERNARD:   Haló, mami? Tady Bernard. Ne, nic se neděje. Nepotřebují důvod, abych zavolal své matce, ne?

 

o 11 vteřin později....

 

BERNARD:   Já vím. Ano. Já vím. Jo. Jo. Budu. Vím. Jasně. Ano! Já vím. Jo. OK. Tak ahoj musím dát do pořádku daně!!! "Přesáhly vaše výdaje za první polovinu roku“

Někdo zaklepá na dveře

BERNARD:   Díky bohu!!

            Jde otevřít ke dveřím

BERNARD:   Ano?

1. MUŽ:          Chtěli bychom si s vámi promluvit o Ježíši Kristu.

BERNARD:   Skvěle! Pojďte dál!

1. MUŽ:          Cože?

BERNARD:   Velmi rád si poslechnu něco o Ježíši Kristu. Pojďte dál. Pojďte!

1. MUŽ:          Eh... víte to určitě?

BERNARD:   Ano! Dovnitř! Pojďte!

2. MUŽ:          Je to trik!

1. MUŽ:          My jenom... normálně lidé neřeknou "ano".

BERNARD:   Já nejsem "lidé" pojďte! Pokecáme o víře!

            Jdou si sednout do pokoje, kde jsou nahromadě párované ponožky

BERNARD:   Pojďte! Pojďte! Jako doma. Tak, do toho!

1. MUŽ:          Dobrá... popravdě... jsem se ještě nikdy ... nedostali tak daleko. Je to tu pěkné....uvnitř.

BERNARD:   Jaký je váš oblíbený příběh o našem... Pánovi?

2. MUŽ:          "Money lenders", jak byli vyhnáni z chrámu.

BERNARD:   To je ale personál, co? A váš?

1. MUŽ:          Mám rád všechno. Myslím, že to jak zachránil.... když Ježíš zachránil Samaritána.

BERNARD:   Ne to je příběh který Ježíš vyprávěl. o Samaritánovi, který pomáhal někomu jinému.

1. MUŽ:          Opravdu?

BERNARD:   Jo.

1. MUŽ:          Wow.

2. MUŽ:          Mám rád ten o tom, jak šel na oběd s výběrčím daní.

BERNARD:   A máte nějaké knihy nebo... cokoliv na co bych se mohl podívat?

1. MUŽ:          Ó, ano!! Ty knihy a časopisy co jsem přinesli. Knihy a časopisy.

 

 

V nemocnici

            Manny leží na posteli, do pokoje přijde lékař

MANNY:       Á, tady jste. máte mé výsledky?

LÉKAŘ:         Obávám se, že přináším špatné zprávy, pane Bianco. Malá relaxační kniha se nachází tady mezi tenkým střevem a slinivkou. Pokud se pootočí o jeden nebo dva centimetry nalevo, budete ve vteřině mrtvý.

MANNY:       Pane Bože...

LÉKAŘ:         Ne, moment. To je ta nejhorší možnost. Další a mnohem pravděpodobnější možnost je ta, že se Malá relaxační kniha posune doprava do ledvinové oblasti. Pokud nastane tohle, můžete žít ještě zhruba... 10 let, 1 rok, kdo ví??

MANNY:       Pane Bo...

LÉKAŘ:         Vzhledem k velkému poškození, které kniha způsobila, je pravděpodobné, že budete mít obrovské bolesti...

MANNY:       Pane Bo... pardon.

LÉKAŘ:         ...po celou dobu.

MANNY:       Pane Bože!

LÉKAŘ:         Promiňte, už musím jít. Zítra budeme operovat a uvidíme. Je zde velká šance na přežití. Nějakých 30% myslím. Takže, žádný strach. Jak říká sama kniha...hm... "Kdykoliv se nacházíte ve vypjaté situaci, zkuste si představit sami sebe na nádherném, opuštěném ostrově."

 

 

V knihkupectví

            Lehce posilnění alkoholem jdou oba muži z teologické společnosti domů

1. MUŽ:          Takže to řekl proto, že nikdo není bez hříchu, že?

BERNARD:   Jo, jo, proto... ale to bylo skryté.

1. MUŽ:          Takže Bůh a Ježíš jsou ta samá bytost?

BERNARD:   Ano. Určitě se nemůžete zdržet?

1. MUŽ:          Ne, opravdu, musíme už jít. Je pozdě.

BERNARD:   OK, dobrá, co se dá dělat. Zase se ozvěte, jo?

1. MUŽ:          Jistě, jistě.

            2. muž obejme Bernarda

BERNARD:   Jo jasně.

1. MUŽ:          Nashledanou.

BERNARD:   Jo, příště.

            Jenže účty, stále nejsou hotové

           

Následující ráno, do obchodu vejde Fran s koulí

FRAN:            Bernarde? Dokončil jsi ty účty?

BERNARD:   Jo. Přeměnil jsem je na o něco více elegantní ležérní bundu.

FRAN:            Bernarde! Chci říct, že je to velmi pěkná bunda, ale co uděláš se svými účty?

BERNARD:   Nevím! Uděláš je ty?

FRAN:            Pro začátek, tohle máš špatně. Tady to musíš podělit deseti. Ne, ne, ne, nebudu to dělat za tebe. Ne, musím se plně soustředit na Juliin porod. Hele! Podívej! Něco je napsáno na boku! 15,99... ale ne, to jsem psala já.

BERNARD:   Co teď budu dělat? Kdo mi pomůže?

 

 

V nemocnici

            Manny je po operaci, lékař přišel do jeho pokoje

LÉKAŘ:         Á, pane Bianco, nakonec jste se probral. Byly tu... komplikace. Víte, chtěli jsme odstranit tu knihu a, ehm... dobře, odborně vzato, zmizela. Jinak řečeno, není tam. Nevím jak se to stalo. Jediné vysvětlení je to, že jste ji nějakým způsobem vstřebal do svého těla, což je vlastně nemožné. Mimochodem, jak se cítíte?

            Mannyho organismus vstřebal knížku a stal se z něj skutečný Guru a poradce zdravé a klidné mysli

MANNY:       Přidejte kapku levandule do své koupele, a zanedlouho se budete cítit plný klidu.

LÉKAŘ:         Promiňte?

MANNY:       Pokud chcete být klidný, jezte více čerstvého ovoce a zeleniny, jogurt, mléko a semínka.

LÉKAŘ:         Možná bych vás měl nechat odpočívat.

MANNY:       Když odpočíváš, jsi králem dohlížejícím na své statky. Pohleď na lesy, na pávy běhající po trávě. Buď králem svého vlastního poklidného království.

LÉKAŘ:         Eh... jistě.

 

 

V knihkupectví

            Bernard usnul nad účty, do obchodu vlítne Fran

FRAN:            Mám to!

BERNARD:   Pracuju na tom!

FRAN:            Už vím na co to je, je to na dávkování cukru.

BERNARD:   Jo, přesně na tohle to není.

FRAN:            Ne, je to absurdní, že?

BERNARD:   Co tu máme - bla bla bla bla bla bla ya ya ya bla bla bla... osvobozující doložka: „Osoba strádající krátkodobým nebo dlouhodobým zraněním či nemocí může odložit své platby" tak moment... „Osoba strádající krátkodobým nebo dlouhodobým zraněním či nemocí může odložit své platby“ Aha, ha ha ha!

FRAN:            Ne, ne, Bernarde. Zapomeň na to. To chceš vážně sám sebe zranit? Nedokážeš to udělat sám. Jen proto aby ses vyhnul placení účtů.

Bernard se jen škodolibě usměje

 

Později

BENRARD:   Na tohle se vztahuje zvláštní nabídka.

ZÁKAZNÍK:             Opravdu?

BENRARD:   Ano, je zdarma pokud mi zlomíte nohy.

ZÁKAZNÍK:             To je fér. Skvěle!

BENRARD:   Mám tady nástroje. OK?

ZÁKAZNÍK:             Počkat. Tuhle jsem už četl. To je problém antikvariátů, že?

BENRARD:   Jo, to je pravda. A teď mi zlámejte nohy.

ZÁKAZNÍK:             Ale já ji už četl! Je mí líto.

            Do obchodu vlítne Fran, hystericky se ptá zákazníka

FRAN:            Co je to? Nemáte tušení, co by to sakra mohlo být?

 

 

V nemocnici

            Manny otevře dveře, hraje hudba Gloria

NEMOCNIČNÍ ROZHLAS:            Mohl by se prosím porodní partner Julie Williamsové přihlásit v přijímací hale č. 1?"

 

            V jednom pokoji už začíná rodit Julie (ano má tu být Fran)

JULIE:                                               Kde je můj partner?! Bez ní to nezvládnu! Kde je?! Kde je?!

PORODNÍ ASISTENTKA:              Julie, říkám ti, že ji nemůžeme sehnat. Voláme jí už celý den.

            Do pokoje vejde Manny

MANNY:                                           Jste-li pod tlakem, udělejte něco jiného. Vyhrňte si rukávy, nebo snězte pomeranč.

            Manny vyjde z nemocnice a uklidňuje všechno na co narazí (auto, pes)

 

 

V knihkupectví

            Fran vede debatu se zákazníky, hádají, co by mohla být ona záhadní koule

ZÁKAZNÍK:             Je to něco jako falešné ňadro? Víte co myslím, to co nosí otcové.

FRAN:            O čem to mluvíte?

ZÁKAZNÍK:             Vždyť víte, pro mimina.

FRAN:            Mi.... mimina. Pane Bože... Julie!

            Zhrozená vyběhne Fran na ulic kde narazí na Mannyho

MANNY:       Vyhledávejte veselé věci, které vás nutí do smíchu. Pokud nevidíte nic dostatečně směšného, předstírejte, že to vidíte, a pak se smějte.

FRAN:            Co?

 

 

Na ulici

            Mannyho si všimne i skupinka skinheadů

SKINHEAD:             Oi! Vlasáčí! Co tady pohledáváš?

MANNY:       Už jste někdy viděli klidného člověka se zvýšeným hlasem? Pokuste se občas mluvit jemně.

            Manny jednu schytá a začne se mu čistit hlava

MANNY:       Přidejte trochu levandule do mléka, odjeďte z města s pomerančem a předstírejte že je to směšné.

 

            Bernard si kreslí na ruku rysku, aby si ji mohl uříznout       

BERNARD:   Hej! Vy všichni, raději to tu vykliďte. Musím, tady něco... musím... ha! Skinheadi! Skvělé!

Bernard vyběhne na ulic

SKINHEAD:             Myslíš, že jsi vtipný?

MANNY:       Co se stalo?

SKINHEAD: Chceš další ránu, co?!

MANNY:       Další ránu?

BERNARD:   Kdo si se mnou zatančí, vy děvky?

            Skinheadi si přestanou všímat Manny a soustředí se na Bernarda

BERNARD:   Hej, když se tak normálně ve trojici poflakujete a měsíční svit se odráží od vašich hlav a zadků, není to trochu matoucí? Dobrá. Podívejte. Tohle jste vy, OK? Tra-la-la la-la-la-la-la-la-la... Millwalll, to jo. Znáte tuhle? "Millwall, Millwall, jste opravdu hrozní. A všechny vaše holky jsou neuspokojené a ošklivé...“

            Bernard taky jednu schytá

 

 

V knihkupectví

            Bernard s rozbitým nosem je zmatený, sklání se nad ním Manny

BERNARD:   Hmm? Ahh?

MANNY:       Máte bolesti??

BERNARD:   Ne dost Velké! kam odešli?

MANNY:       Unavili se a odešli. Proč... Proč jste to udělal? To bylo úžasné, jak jste je nechal, aby vás mlátili a ... Díky.

BERNARD:   Jsem těžce zraněn, nemusím dělat svoje účty. Jste svědek.

MANNY:       Já vám můžu udělat účty.

BERNARD:   Co?

MANNY:       No, já jsem účetní. Byl jsem. To je to nejmenší.

BERNARD:   Takže můžete udělat i víc?

MANNY:       Jistě.

BERNARD:   Mohl bych dostat sklenku vína?

MANNY:       OK

BERNARD:   A sendvič se šunkou?

MANNY:       Pokud chcete.

BERNARD:   Se zeleninou?

MANNY:       Jasně.  

 

            Zase přišli ti dva muži z teologické společnosti, ale když jim otevře Manny, jen se zhrozí a utečou (proč asi J)

BERNARD:   Dobře, začněte s tím. A já dokončím svou dnešní práci.

FRAN:            Auto nestartuje. Číslo na taxi, to číslo! Musím se dostat k Julii…

 

            Bernard hledá zapalovač, Manny chňapne po oné kouli, a zapálí s ní Bernovi cigaretu (je to totiž obyčejný zapalovač)

FRAN:            AAAARGH!!!!

 

KONEC

…………………………………………………………………………………………………...

 

Scénář sepsán Davidem Šádkem (d.sadek@centrum.cz)

 

Bez předchozího souhlasu se nesmí objevit nikde jinde!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© David Šádek, 2008